| Pohádkáři |
|
|
|
Inscenace textů, které inspirovali lidé bez domova, hrána v roce 2005, režie Mirek Drábek
(zdroj: Výroční zpráva o.s. Ježek a čížek z roku 2005) Ukázka z inscenace textů (Cigáro, O dvou kamarádech, Voják a smrt, Práce, Parlament, Smrad…)
Cigáro Blatouch: Hele, nemáš cigáro? Kufr: Pro tebe nemám. Blatouch: A pro koho máš? Kufr: To ti může bejt jedno. Pro tebe nemám a nikdy mít nebudu. Blatouch: Ty seš ale svině! Jak myslíš, že mi asi je… Seš gestapák. Já kdybych měl, tak bych ti dal. Hned a bez keců… Když jsem já měl, tak to sem vám byl dobrej. To ste všichni najednou přilezli. To ste drželi frontu. Kufr: Já ne. Blatouch: Jedno cigáro. Co ti to udělá? Kufr: Nic koukej se. /rozdrolí cigáro na zem/. Blatouch: Ty seš vážně hovado. Dybys mi to radši dal. To je jako kdybysi rozdrolil moje plíce. Kufr: Vždyť ty stejně už žádný nemáš. /Zapálí si a pochutnává si. Konečně se řádně podívá Blatouchovi do tváře./ A co jako za to? Blatouch: Cokoli si přeješ. Všechno na světě. Zejtra dostanu důchod. A taky sociálku… A zejtra uděláme kšefty! Kufr: Kecáš jako vždycky! Blatouch: Nekecám. Co chceš? Chceš předvézt Araba? Předvedu ti Araba. /udělá Araba/ Chceš Gruzii? Udělám Gruzii! /udělá Gruzii/ Chceš vrtuli? /ta se mu nepodaří/ No ta mi nevyšla… Kufr: Moc ne. Víš co? Blatouch: Ne… Kufr: Já ti teda to cigáro dám, ale uděláme spolu takovej business. Platí? Blatouch: No jasný. Kufr: Ty budeš spokojenej, zákazník bude spokojenej, já budu spokojenej. Všichni budou spokojený.  Blatouch: Ty budeš spokojenej nejvíc. Tak už mi to cigáro dej, nebo se neudělám. Kufr: To sou hlody. Ale neskákej mi furt do polívky. Ještě nebyla domluva a ty už chceš materiál… V klidu. Přijde za tebou maník. Voblíkne tě. Vykoupe tě. Nechá tě přistřihnout… Zařídí ti pedikůru… Blatouch: Fuj. Na co se to maže? Kufr: Moment.! Nakrmí tě. Tobě by se to nelíbilo kdyby tě někdo zadarmo vohák a nafutroval?! Mě by se to líbilo. Blatouch: To by se mně taky líbilo. Otázka je, kdy a kde se probudim s vocasem v cizí držce. Dej sem to cigáro a zejtra se uvidí. Kufr: Počkej! Nebuď tak hr. Blatouch: Ty seš nepříjemnej jak neštovice. Kufr: A ty seš vlezlej jak pitralon. Blatouch: Moje plíce se uzdravujou. Už zas cejtěj. /čichá/ Levotu. Kufr: Podívej se na sebe jak vypadáš… Sám máš neštovice vyrážko! Dostaneš doklady, rozumíš tomu? Nebudeš muset nic dělat. Pastelky ti dál zůstanou vod nicnedělání nafouknutý vodou. Všechno za tebe zaříděj druhý. Co víc chceš? Ty se necháš jen fotografovat. A když se osvědčíš uděláme další kompars. A bude seriál. Pudeš z role do role. Budeš v kursu. Blatouch: Takže falešný karty? Kufr: Jo! Blatouch: A kdo mi zaručí, že neskončim s kulkou v hlavě?! Kufr: Já. Pro tebe je kulky škoda. Blatouch: Ty jo? Ale mám bejt mrtvej muž teď, nebo potom? Za falešný lejstra chci minimálně dvacet. Kufr: Dneska cigáro a práce, a zejtra bude těch dvacet! Blatouch: Platí. To bude dvacet. Ale na tvrdo. Já už nechci faxy a dělat někomu pampelišku. Ale měl bych pro tebe typa. Támle indián. Nebo Víťa. Ten umí fotit… Kufr: Si se zbláznil?! Ten nemá nacamraný kusadla. Hele jinak. Jestli do toho nepudeš, tak máš na krku všechny frajery, kerejm si podpálil hauzbót. A je mi jedno, že to budeš házet na Zagorku.  |
Autorská hra Pohádkáři se vyvinula z inscenace Můj život jako divadelní dramatizace příběhů našich současných i minulých herců. Jedná se o sérii epizodních setkání s drsnou realitou života na ulici. Naši herci v ní našli nejen své vlastní zážitky, ale především role šité na tělo. Epizodní povaha textu umožňuje hru pružně přešívat podle stále se měnícího stavu našeho souboru. Hru vlídně přijala jak divadelní kritika, která ocenila umělecký přínos i herecké výkony našich herců, tak české i zahraniční publikum bez ohledu na jazykové bariéry při provedení v Holandsku. 
